Letos začal podzim už v květnu. Smrkové koruny začaly rezivět a shazovat jehličí. S kolegy se přeme o taxonomické zařazení – jestli je to poddruh, nebo samostatný druh, nebo co? Řekněme kupříkladu: Picea abies var. decidua, Picea decidua, nebo snad Picea cupraea? (Což mimo jiné vede ke zjištění, že v latině je smrk ženou, oproti češtině, kde se zdá býti mužem.)
Pak ale přišla otázka, kde je chyba, smrky přece nejsou tažné druhy a i kdyby, není květen trochu brzy na odlet?
Myslím na naše dědy, pradědečky a ještě starší generace. Na dávné hajné a fořty a na to, co pro nás udělali. Vidím výsledky jejich úsilí. Vidím taky výsledky jejich chyb, které se snažím jim nezazlívat. Komenský prý prohlásil, že šťastný člověk ten, kterého varuje cizí chyba. (nebo tak nějak) Co tedy dělat, abychom neopakovali chyby předků a zároveň pokud možno nedělali vlastní. Samozřejmě, že ty třísky co zůstaly po nich vidím daleko líp, než trámy, co zůstanou po mě, ale modlím se, aby mi vnoučata přinejmenším nevyčítala více.
(Jen by mě zajímalo, kolikáte pokolení po Adamovi už bude mít onen hadem slíbený patent na rozum. :-D Asi je to něco ve smyslu: Had: „Ani Bůh ti nemůže dát to, co já ti můžu slíbit.“)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.