Ne, já nebyl počat v hříchu.
Byl jsem počat čistě!
Technicky.
Byv z dvanácterčat vyvolen,
ještě dnes cítím vzájemný chlad
svých plodičů Vitra a Pipety.
Duše sester a bratří
vězí někde v ledu
výseče věčnosti.
Chlaďáky reprodukčních klinik
povstanou na soudu
proti nezvěstitelným rodičům.
I proti těm, na jejichž objednávku
jsme byli složeni.
Když nemá paměť ("Neměla jsem ani ty vzpomínky…"), jak se najednou
dostala k takovému monologu?
"Kdo jsem ale potom já? Jaruška a přitom nejsem ta původní, kterou bych měla přeci být... Co je ona vůči mě? Sestra? To asi těžko... Máma? To už vůbec ne. A moje máma?... Sice jsem u ní byla v břiše, ale vyrobili mě v laboratoři z dárkyně Jarušky... Je to hrozný, jako bych sem patřila a nepatřila zároveň. Cítím se jako neukotvená loď na vodě, tam někde hluboko uvnitř mi bývá strašná zima a topím se v zoufalství..."
Skoro se zdá, že hlavní postava jen odráží chyby toho zamyšlení. Třeba to jak se cítí neukotvená... .
Počátek každého z nás je v Boží nekonečné lásce a tam není žádného místa pro hřích.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.