Vyrážím poměrně pozdě. Přesto, že je stále ještě jeden z nejkratších dní, stojí už slunce nad obzorem. Honitbu projíždím téměř celou, abych se dostal na dobrý vítr. Na místo, odkud vím, že bude dobře vyjít, bude-li vanout dle předpovědi.
Před Kamennou boudou míjím tlupu dančí holé, ve stráni Milířů čtyři kusy vysoké. Lov tedy již ze čtvrtiny úspěšný, jak by konstatoval zelený bratr Honza G. (Ovšem v případě doprovázení loveckého hosta.)
Vykružuji zatáčku nad lomem a rallye tempem ženu Heliodora do stráně k Ředitelské. Pod kazatelnou doprava. Vyjíždím z kmenoviny a zastavuji uprostřed kultur. Nebýt řádků zalesnění, řeklo by se: na třtinou zlaté polonině.
Předpověď dobrá, vítr dobrý. Nabíjím. Vše přebytečné nechávám na místě a vyrážím. Slunce zašlo do červánků nad šerou brázdou hrubovodskou. Berani nikde.
„Brzy brouzdat Milířů hřeben! Až za hodinu myslivečku, až za hodinu.“
„Vím a netrápí mne to. Nad Studánokou by mělo být srnčí, proto jsem já tady.“
„Ba!“ slyším.
„Ba! Ba!“ nese se po větru jak přeforsírované psí štěkání, až mě ta síla zaráží.
Už vidím. Necelé dva hony ode mne se po stejné cestě jako já loudají tři kusy.
Šoulám tedy odvozkou k nim a: „Do prstu! Do paty!“ vduchu polehoučku nadávám na sníh a zmrzlé hrudky, jež ochotně křupou i pod snaživě opatrnými kročeji. Oprávněně. Netrvá dlouho, zrazený srnec beká, všichni tři berou běhy na hřbet a jen obřitky blýsknou keřovím na obzoru.
Mírně tedy přitvrzuji nadávky a krok.
„Do prdelky! No, co už?“ říkám si, „den teprve vstává a revír mám téměř celý proti větru. To by bylo, aby nebylo. Třeba ještě něco našoulám.“
Ale po necelých padesáti metrech bukovou kmenovinou slyším nelibý zvuk: hlasy a štěkot jakéhosi subverzivního čoklíka. Stádo turistů táhne po žluté z Brázdy k Samotě a asi dál k Pohořanům.
„Kdo má ksakru potřebu mi už před devátou zrazovat zvěř?“ Říkám si už značně dopáleně, ale! Trochu jsem jim křivdil. Díky nim mi v ústrety přibíhají ony tři zrazené kusy. Klušou ostružiním a podrostem šikmo ke mně.
Dupity, dupty, dup, hup.
Prásk!
Mířím na první kus, který přesazuje přes cestu a mačkám spoušť. Přiznávám, že s trochu škodolibou myšlenkou na pejsáčka a turisty, kteří nemohou být dál, než tak hon ode mne.
Srna mizí za mlazinou vybíhající do křižovatky. Další dva kusy se rozprchly. Jeden se protlouká mlázím téměř mým směrem.
„Že bych ji chybil, nebo jen postřelil a teď běží ke mně?“ Běží mi hlavou, ale to už se pohyb opět vzdaluje.
„Rychle na nástřel!“
Asi z dvaceti či patnácti kroků vidím barvu.
„Takže přeci jen zásah!“
Dalších deset kroků a už vidím za hranu křižovatky. Má srna tu leží v ohni a pomalu zhasíná. Přiklekám a dávám záraz. Netrap se! Odpusť!
Rána nebyla taková, jakou bych chtěl – na komoru, nýbrž na játra a částečně přes trávník. Smrtelná, ale... zvláštní pocit: smrt krásné srny a zároveň zasvěcení do prastarého řemesla. Radostný smutek.
Vývrh mi pálí zkřehlé prsty. I nůž, kamarádem nedávno naostřený zvesela kouše nešikova prstu. Hle, iniciační zranění!
Vraceje se pro vůz, plaším dva lopatáče, loudající se třtinou. Asi byli zvědaví, co to tam zas nového stříbroleskle stojí.
To jste střílel z volné ruky? Na jakou vzdálenost?
Jo, byla to rána z volné ruky. Bylo to asi na 30 metrů. Jak ta zvěř prchala od těch turistů, tak fakt běžela skoro ke mně. Předchozí vycházky jsem s sebou brával pirštok, ale ten mi vždycky akorát zavazel. Předposlední vycházku, před touto mi přišla bukovým mlázím daněla asi na pět kroků, ale jak jsem měl plné ruce haraburdí, tak jsem nemohl pořádně zamířit a z těch pěti kroků jsem ji chybil. Až jsem si nadal do blbců, že jsem vůbec neměl střílet, když jsem věděl, že to stejně asi nevyjde. Ale byl by to býval můj první úlovek, tak jsem to zkusil a nebyl.
A ještě k té volné ruce. Když jsem teď na podzim trénoval na zkoušky na zbroják, vystřílel jsem skoro 1000 diabolek ze vzduchovky (na 25 a 40 metrů) a úspěšnost jsem měl z volné ruky téměř shodnou s úspěšností s oporou.
Lepší se netrefit vůbec než jen poranit nebo střelit naměko. Jste dobrej. :-)
U té daňely jsem si říkal, že jsem měl vlastně štěstí, když jsem ji netrefil. Co se týče srny, tam ta rána mohla být lepší, ale i mnohem horší. Samozřejmě bych raději střílel na zvíře, které v klidu stojí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.