Moje nervy

Kudlanka! Tento týden se to fakt nedá!

Poránu pustím klienty ven. „Esli máte hlad, tak se děte napást, já zatím seženu něco k snědku.“ Sedám do auta a vyrážím shánět živobytí. Sem vlastně provijanťák. Cestou se stavím v hospodě Nad Pivem, kde čepujou přes okýnko do džbánku, protože musím spláchnout to měkké srdce. Mám na to ekobiochemickou teorii: Když se pohybujete mezi pětašedesáti rodícíma matkama, kterým právě nastupuje laktace, tak s vámi ty hormony zahýbou, ať chcete nebo ne, na to ani FFP3 neplatí. Nevím, jestli by se hormonóza nemohla řadit mezi prionové nemoci.

Tak vám objíždím smeťáky a vybírám vyhozenou zeleninu, co frfňové už nevezmou do huby, ale moji klienti si smlsnou. Holt hlad je hlad a taky kuchař. Cestou usrkávám ze džbánku, ať zředím to chemické svinstvo a nebulím za volantem. Protože zamlžené oko je horší než namrzlé čelní sklo. Cestou zpátky zaplatím Nad Pivem to pivo cibulí, která ještě jakž takž de. Vede to tam chlap, co si říká Swietelsky, ale já vím na tuty, že je to ve skutečnosti Ječmínek Máselník, vím to už bezmála dva roky, ale neříkám mu, že to vím a hraju tu hru s ním. Skvělý chlap, co má ve sklepě sbírku seker. Až ji prodá, vydělá majlant.

Pak se stavím v práci a vyložím, co jsem sehnal.

Odpoledne kosím louku a trochu u toho bečím, tentokrát z pylu, ale s tím se nic nedá.

Pak přijdou děcka ze školy a chtějí vidět mrňata. Tak je vezmu dovnitř a musí se chovat moc tiše, což oni neumí. Iška teda jako celkem jo, když ji nesu v náručí, ale Náčelník hubu nezavře, bo potřebuje vytelit všechno jak si hráli s Otou na Petmena, nebo kýhochlapa a štvali tím úču. Tak po něm řvu, ať je zticha, znáte to. A hned je mi zas nanic, že řvu po svém vlastním mrněti. Což je nesmysl.

Odpoledne skočím na jedno dozadu do Žlebu až skoro k Hlásce, do hospody Pod Pípami, kerou vedou nějací Šmídl a Simkovič, co nezavřeli ani kvůli viru. Mají tam Nefova Smradlaveho psa, kde se dá dočíst, koho zas v Americe pomlouvají a jestli si už Uršulka umyla zuby. To už je ale večer a já jdu dom. Ženu najdu jak spí v křesle s nedopitou sklinkou červeného. Protože čekala na souznění duší a zase se nedočkala. Tak ji opatrně vzbudím, vyklidím Išku do její postýlky a jdeme spát oba.