[Po narození mě vychovávali rodiče. 1.0
Když jsem začal chodit do školy, vychovávali mě vyučující. 2.0 (Určitě by se našly podmnožiny 2.1, 2.2, ... 2.x)
A teď když mám děti 3.0]
Např.:
Jsem na sladké. A to dost. Jenže s těmi našimi prcky už to není tak jednoduché. Jak si vzít něco sladkého, ale vysvětlit čtyřletému dítěti, že pro něj to není dobré, že se tím kazí zuby a kde co ještě?
Jsem přesvědčený, že nejúčinnější je vlastní příklad. S tím nutně přichází potřeba nežrat tolik sladkého. A když už, pak možno-li ne před dětmi.
A pak jsou ještě takové ty situace:
"Tati, co to máš?"
"..." a v duchu "Co ti mám na to říct? Co mám, co mám? Chuť na čokoládu a i tu čokoládu, ono se to vzájemně doplňuje, víš?" a zas nahlas "Emm, no, čokoládu."
a syn v duchu (třeba): "Aha, tak když se sladkosti jí potajnu, tak je to v pořádku."
Výchova příkladem (nebo alespoň snaha o ni) mě vede k tomu, abych se sám snažil (třeba nebát se a neklít/nenadávat.) A taky přemýšlet nad tím, co vlastně chci? Co chci od sebe a co chci od dětí/pro děti.
Zážitek kamaráda-po koledě na velikonoční pondělí šel dát do postýlky pusu už spícímu synovi a cestou z pokojíku si ze stolku vzal jednu vykoledovanou kinderčokoládičku. Z postele se ozvalo-sis moh tati klidně říct, dal bych ti...☺
Mlsání čokololády - to jsou ještě malé věci. Horší až přijde na řadu mobil, počítač, internet.. :). To musí člověk - rodič - jo makat na sobě, aby si nepřipadal jak pokrytec. Po dítěti to vyžaduju, a sám - tak ať mě dítě nevidí - co chvíli na to koukám :(.
Jedni známí si dali vánoční cukroví a kafe až ratolesti byly spolehlivě v postelích a spaly :). Robatům tehdy byly tři a jeden rok, rodiče je nechtěli učit na sladké, které obsahuje rafinovaný cukr.
Nerozumím tomu, proč když dítěti zakážete třeba aby hrálo PC hry, že to automaticky znamená, že je nemůžete hrát ani vy, rodič (pakliže ještě nejste dítě). Až vůbec nerozumím tomu, proč se takovému postupu říká výchova.
Neměla by autorita vycházet z toho, že když tvrdíte:
"že pro něj to není dobré, že se tím kazí zuby a kde co ještě?"
…, že tomu sám věříte, že jste o tom přesvědčen?
A z takové neotřesitelné pozice autority je pak nepodstatné, kolik čokolády spořádáte vy sám.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.