Nejsem zrovna společenský tvor, který by musel být denně v hospodě, nebo na fotbálku, nebo kdekoli, kde je větší množství lidí, kteří se scházejí za nějakým společným zájmem. Ale ta současná situace mi už trochu leze na mozek.
Co mě na viru štve nejvíc je to, že jeden nikdy neví. To, že nemám příznaky onemocnění znamená co? Že nakažený nejsem, nebo se nákaza jen neprojevila? Za normální situace bych nic neřešil. Chci někam zajet, nebo se s někým vidět? Sedám do auta, nebo vlaku, nebo jen prostě obuju boty a jdu.
Ale teď? Uvažuju, jestli jen taková aktivita jako jít nakoupit je opravdu nezbytná. Za někým zajet a chvíli se tam zdržet? Proč ne, ale jak vím, že já nevezu virus s sebou a nebudu jej šířit? Nebo naopak že si virus z návštěvy nedovezu a nezatáhnu jej tam, kde být musím? Domů k rodině, do práce, mezi kolegy, do těch obchodů, kam půjdu nakupovat?
O sebe strach nemám. Myslím, že je nepravděpodobné, že by u mě případná nákaza měla nějaký moc vážný průběh. Spíš naopak, mám obavu, že bych mohl být přenašeč bez příznaků. Kéž by to už bylo pryč!
Pro povzbuzení :D .. Já měla před dvěma týdny "příznaky" (kašel lehký teploty, dušnost, bolesti kloubů etc.). A jelikož sdílím dvůr s týpkem, co točí pro ČT a jezdí natáčet na všechna ta místa i do nemocnic a tak (samozřejmě plně chráněn, ale on ne sait jamais ..) a denně se s ním bavím .. tak jsem samozřejmě dostala strach. Volala podle pokynu na Hygienu Prahy a odmítli mě testovat s tím, i když jsem jim řekla, s kým denně přicházím do styku, že jsem nepřijela z Itálie, nebavila se s lidma, co tam byli etc. A poslali mě pro antibiotika k obvoďačce. No, teď už by to podle mě neudělali. A cejtím se už fajn, tak snad cajk ..
My jsme měli v rodině docela vážný průběh plicního viru (nikoli korony). A jsem rád, že jsme zastihli dětské plicní oddělení ještě v plné kondici s doktory, sestrami i kyslíkem.
Ano, obětí bude víc, než těch, kteří umřou na koronu. Lékařská péče se prostě na čas o poznání zhorší.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.